neděle 11. listopadu 2012

Po babím létě

S příchodem podzimu jako takového, kdy je těžko poznatelné, že Zemi postihuje globální oteplování, stromy jsou nahé a lidé ztrápení, padá jistá melancholie i na mne. Ač bych se měla setkat dnes s Martinem, utápím se v samotě. V samotě ve dvou....já a moje povinnost. Za oknem je krásný slunečný teplý den, idylka se však vytrácí s nedostatkem barevného listí a velkých kaluží. To přece k podzimu patří, ne?

"Šmajdání"  v listí, skákání do kaluží a ...zpívání v dešti?

Najednou mne přepadla chuť na déšť...jen tak si lehnout na palouk a nechat na sebe nepravidelně dopadat kapky deště. Neschovávat se a čekat, kam která dopadne. Sním si za dne bez deště o dešti a hodiny ubíhají aniž by mi, o tom daly vědět.

Je podvečer, slunce zapadlo, ale obloha nejeví jednotnou barvu. Pořád je nad čím přemýšlet a láká mne ponořovat se do tajů barev přírody. Možná se vydám na noční procházku, možná se budu dále dívat z okna, možná se utopím v povinnostech a možná si o té nádheře nechám jen zdát.




Žádné komentáře:

Okomentovat