pátek 29. března 2013

Jen počkej zajíci 04

Týden trávený opět ve škole utekl nějak rychle, asi to bude tím seminárkovým shonem, čemuž ještě není konec. A tak si dávám 2 dny prokrastinace :D, kdy se hodlám věnovat svým zájmům a Drahému.

Co se stalo?

1) Byl ve městě, kde studuji, otevřen nový obchůdek s oblečením. Pro mé dychtivé převážně spolužačky to byl jistě skvělý krok obchodníka. Tento týden proběhl nálet na tento obchod. Pěkné věci, kvalita je klasická a skvělé ceny....což vím pouze z doslechu, protože můj nálet se bude konat až příští týden s úmyslem koupit konečně černou halenku a nějakou pěknou šálku.

2) Dostala jsem se do naprostého rauše, a to ve chvíli, kdy jsem odbalila dárek od Pandy (již zmíněnou knihu Ten, kdo stojí v koutě). Byla obalená v bublinkové fólii, což je to správné potěšení, které mě BERE už od dětství ! :))) Mmmmm
3) Po tom, co jsem shlédla předběžný program Festivalu Fantazie, jsem si opět řekla, že pokud tam pojedu tak max. na 2 dny :D. Asi moc na ty velké cony a festy nebudu ...jelikož není šance uspokojit mou Nerdí duši a stihnout to nejlepší. Už 3 roky úspěšně vždy propásnu něco o Harry Potterovi :D. První 2 roky byly přednášky tak brzo, že pořadatelé a přednášející po probdělých nocích neuměli vstát :D a tento rok na FF to vypadá, že se bude krýt se SW :-//
Tak jsem zjistila jednu fajn věc, kterou jsem netušila a to, že představitelka Ufňukané Uršuly měla v době natáčení 35 let. Dokonce hrála v Deníku Bridget Jonesové a v dalších mnohdy historických filmech. Strašně se mi líbí ten její typický úsměv.

4) Poslední dobou mě bere jistá nostalgie, a tak možná napíšu pár článků na to, co se událo a ráda na to vzpomínám :)

čtvrtek 28. března 2013

Ten, kdo stojí v koutě

Mám v plánu zveřejnit na tomto blogu spoustu filmů, které mají co do činění s Japonskem, ale dnes je zde první a né poslední výjimka. Tentokrát jde o film z USA, který nepatří mezi obvyklé americké filmy. Jmenuje se The perks of being  a wallflower (v češtině byl přeložen jako Charlieho malá tajemství) a je podle knihy Stephena Chboskyho, který napsal rovněž i scénař filmu, Ten, kdo stojí v koutě.

 Recenze:

Dermacol a Bodyline

Za poslední měsíc jsem si koupila několik věcí, ale polovina mi ještě nedošla, takže dnes bude článek jen o těch, co došly do dnešního dne :)

1) Halenka z Bodyline od Cherri :) Dlouho jsem sháněla bílou (a taky černou) krátkorukávovou variabilní halenku k lolitě, abych se v létě na festech a conech neuškvařila. Takže jsem strašně ráda, že mi Cherri tu svou bílou nabídla. Co jsem tak zkoukla, tak je jedna z nejčastěji kupovaných, takže ji mají všichni, ale strašně mi vadí ty mašličky, takže je asi amputuju a budu mít originální :D.

2 +3) Využila jsem akce na dermacol.cz (tip od Vrány - moooooc děkuji) a koupila jsem si za poštovné Dermacol filmstudio Barrandov make-up č. 208, které není u nás v drogériích běžně sehnatelný. Zjistila jsem, že ačkoliv jsem dost bílá, tak s ním jsem bělejší :D, ale moc se mi ten můj "Sněhurkovský" vzhled líbí :).
Zhodnocení:

neděle 24. března 2013

Panely? Panely? Panely!

Ano, má shopaholická sezóna pokračuje. V poslední době si vyhraju snad úplně se vším, co mi příjde pod ruku. Včera jsem dokončila další kousek mého malování na textil. Tentokrát šlo o tašky. Výsledek však kvůli stalkingu (tohoto blogu) budoucí majitelkou uvidíte až za 3 týdny :D :(.

Již před časem jsem psala, že jsem objevila skvělou (tzn. levnější a kvalitní) výrobnu vlastních bavlněných panelů. Avšak se mi tak nějak pod ruku nachomýtlo pár (možná spíš 3 páry :D) panelů od určitých výrobců.
Tak jsem si řekla "proč, ne?". Ráda bych sukně obzvláštnila hezkými panely, samozřejmě s ladícími látkami, krajkami etc.

Uvedu příklad (pro ty, kteří třeba neví, co panely jsou):



čtvrtek 21. března 2013

Jen počkej zajíci 03

Ano, píšu krapet dřív.... Tento týden ještě není u konce a možná sem ještě něco dodám, ale potřebuju se zase vykecat. :D

Takže jsem přišla na 3 (opravdu nepřekonatelnéééé, podstatné) věci ! :D

1) Původně jsem zakládala tenhle blog pro usměrnění myšlenek, možná pro poznání nových lidí... Rozhodně! Jsem nechtěla, aby ho četli mi známí a přátelé. Respektive, aby ho klidně četli, ale bez myšlenky, že ho píšu JÁ!
Má to několik nevýhod, a to:
a) zjišťují, jak jsem na tom bledě :D
b) mám z toho mírně úzkostné stavy, když na mě někdo zakřičí "konečně jsem našel/a tvůj blooooog a přidala jsem si tě do oblíbených záložek" .....vážně jsem nechtěla být tak....viditelná :-/
c) nemohu zde zveřejnit dárky, které pro ostatní mám.....takže si budete muset všichni počkat až na den, kdy budou předány :'(

Utěšuje mě jediné. Momentálně je IN pořídit svému blogu i FB stránku, a když to neudělám budu zase OUT jupíííííí a nikdo se o mně nebude zajímat....uff :D

A ano, teď víte mé tajemství, proč nepíšu v angličtině :D ....prostě nechci být světová :D

2) Nemocnost a e-banking podporují shopaholismus

Wookie The Chew

Taková malá předělávka Medvídka Pú. Vymyslel ji angličan žijící na Floridě (USA), James Hance, který maluje mnohdy roztomilé karikatury sci-fi, fantasy postav a také Muppetů (postavy ze Sezame, otevři se!), kteří jsou jeho oblíbení.

Na jeho obrázcích, které mimochodem prodává na své web stránce jameshance.com či etsy.com, jde vidět, že je kreslí s láskou.

Především má tedy obrázky se Star Wars tématikou, Muppety, ale lze nalézt i Doctor Who, fantasy hrdinové (Batman). Postavy z SW jsou "vloženy" do scén z Medvídka Pú, Up! (Vzhůru do oblak) či jako známé pohádkové páry (Kráska a zvíře, Příšerky s. r. o., ...)







Dokonce vznikla i kombinace s Muppety :)

středa 20. března 2013

Emičky

Tak jsem se zase po dlouhééé době koukala na můj oblíbený film, ve kterém se míchají mé 2 oblíbené "kultury" - francouzskou a japonskou.

Takže, kdo neviděl, tak mrkněte :)) Už jen kvůli té srandě :D.

Vím, že zase spoiluju :D, ale podstatou rozluštění příběhu je citát "tam, kde všechno začalo, tam také všechno jednou skončí." Po několikatém přečtení se Hubert (Jean Reno) vydává k (tipuji) chrámu Kijomizu-dera, kde v Emě najde dopis.

A co, že to ta Ema je?

neděle 17. března 2013

Kovbojové, slivovice, sladkosti a zábava

Asi těmito slovy bych popsala takřka uplynulý víkend. Už nikdy nikomu neporadím, aby udělal "převlíkací" narozeninovou party, protože to nakonec dopadne jako teď, že nebudu mít co na sebe. Všichni kovbojové, krásní a karování....a mezi nimi černočervená Lady Gangsta. I když masku večera vyhrál majitel domu, kde se událost děla, mým favoritem byl miniaturní kovbojský klobouček typu "fascinátor" na jisté libé pánské hlavě.... Ještě mě napadlo jít za Slečnu ze Saloonu ale na "jen" bloomersky a korzet byla u nás moc velká kosa. Což se projevilo na časném pití slivovice, ač jsem původně nechtěla pít vůbec. :D Tato slivovice však byla nějak moc ředěná, měla jen 35%, a nenutila člověka jí zapít - proto se jí muselo vypít moc. :D (Jak já se těším na Moravu a na pravou domácí slivku, z které se zblinká leckterý vytrénovaný ogar :D). Nakonec mě asi více zahřála zelňačka, protože při cestě na autobus mé nožky v keckách vůbec necítily, že se 20cm boří ve sněhu.
Stejně největší legrace byla, když většina lidí věděla, že oslavenkyně má ráda fialovou. Takže dostala všechno fialové :D. Já jsem nebyla výjimkou a obdarovala jsem ji bílo-fialový 3 čočkovým lomografem.



Jen počkej zajíci 02

Další snůška tlachů (nejen) ze školního prostředí.

Tak jsem tedy udělala opakovací (děkanskou) zkoušku z Politologie. Moc děkuji všem, kteří mi drželi palce. Pokračuju ve studiu ..wuhuuuuu. Což byl pro mého tátu prý nejlepší dárek k narozeninám :D (čistě z finančních důvodů). Zkouška mi vzala na samém počátku pár slz, protože komise byla přísná a nervy na dranc, ale dala mi možnost poznat další 2 lidi (kluky) z jiných oborů, přičemž u jednoho mi hlava nebrala, proč je na zkoušce z Politologie, když studuje Životní prostředí. Ale po menším rozhovoru s kamarádkou, která je na technické stavebce a má psychologii a sociologii, jsem dospěla k názoru, že je nejspíš celé vysokéškolství tak trochu poďobané.
Ovšem nejlepší bylo, když nám pan děkan říkal po (úspěšně vykonané) zkoušce, že se máme učit, ať nás tam už nikdy nevidí a tak pěkně promlouval do duše....a pak běžíme celí šťastní ze schodů a jeden kluk říká: "wuhuuuu ....jdu se ožrat" a ze 2 pater nad náma se na to ozve pan děkan: "žádné ožírání, učit se budeš" :D:D

Další den jsme v Sociální patologii probírali Sexuální deviace. V životě jsem neviděla tolik zhnusených lidí, když se procházely kazuistiky. I přesto, že prý sexuálními deviacemi "trpí" více muži, tak jsou často i jejich "obětmi". Na přednášce si poté uvědomovali, jak jsou jim jejich všemožné části těla drahé. Nepřestane mne udivovat, jak jsou lidé rozmanití a také jejich předehry viz. násilné topení v umyvadle, tekoucí krev, dobrovolné sundávání dlouho nošeného spodního prádla atd.

Což mi připomíná jednu z peprných historek mého kamaráda, který studuje na VŠB Fakultu bezpečnostního inženýrství a některé otázky v testech byly typu: "Kolik litrů benzínu potřebujete na spálení 100 mrtvol."



pondělí 11. března 2013

Kytičky, kytičky, afro cirkus

Ano, je to sice "puntíky, puntíky, afro cirkus", ale zase mě chytly kytičky. To bude asi tím jarem. Ve skříni se začínají hromadit látky a v mé mysli to "ach-uje" ve velkém, když koukám na některé brandy. Konečně jsem našla vhodný střih šatů na mou postavu, teď už to jen zkombinovat na něco ....takového...



a navrch jedna sukýnka.... yum yum ^^

Go-go-go-go-gohei?

Ostravská Shima-chan je studnice nápadů, co se týče kultury Japonska. Točí videa nejen ze srazů, ale i své vlastní s návody (jak uvařit čínskou polívku, jak jíst hůlkami atd.). No a teď jí kdovíjak napadlo zjistit, jak se jmenují ty papírové cancoury, co visí všude možně na chrámech v Japonsku, a taky jak se vyrábějí.

Co video, to perla :)) (Jsme rádi, že ji máme :))


sobota 9. března 2013

V divadle to není divadlo

Jak jsem psala, vyrazila jsem do včerejšího divadla, tak nějak v lolitovském. Byla jsem ráda, že jsem konečně nikde nevzbudila "ohromení", jen jednoho pána to trochu nadzvedlo na sousedním gauči (když jsme čekali na v puštění do sálu). Svět si začíná konečně zvykat, jupííííí ^^

Co jsem tak pochytila, tak většina lolit to má s foťákem jako já :D (tzn. není, když je potřeba), takže nečekejte nějakou slávu ...spíš krapet děs, jelikož jsem musela nějak "vyretušovat" mé okolí...hlavně, že je fotka v zrcadle hodně IN xD.


Tak jsem konečně vyvenčila mou novou sukýnku. Ani nevím, kde jsem v tu chvíli nechala perličky...ale měla jsem je ! - v odstínu vzoru na sukni - detail zde . :))

Bezruč v pěně

Tak jsem po více než půl roce opět navštívila budovu, kde "prkna znamenají svět". Naposledy jsem byla v ostravském Myronovi na operetě Polská krev, která se velmi vydařila. V honosném divadle bylo plno dam ve večerních šatech či malých černých a společnost (spolu s držákem na kabelku) jim dělali pánové v oblecích, košilích a kravatách. Čím výš jste seděli, tím lépe byli lidé kolem oblečení - narozdíl od pražského Národního divadla (ale o tom zase někdy příště).

Tentokrát jsem byla spolu s kamarádkou v Divadle P. Bezruče, kterému se říká "divadlo pro mladé". Není nijak honosné a lidé zde nemusí přicházet ve večerních róbách (vyrazila jsem v lolitě - foto dodám příště). Skvělou výhodou je ten fakt, že když dojde počet sedadel, tak je v šatně poskytnut polštář pod zadek tzv. "podprdelník", se kterým si můžete sednout kdekoliv jinde (na schody pokryté kobercem).



Představení (činohra) se jmenovalo Pěna dní. V první polovině bylo takové hravé, poetické s žertovným slovíčkařením, naopak v druhé polovině nabrala hra dramatičtější spád. Děj se odehrával ve vaně se zamilovanými studenty, kuchařem a myškou.

čtvrtek 7. března 2013

Děti, které následují hvězdy

Tak jsem tedy splnila svůj úkol na únor a podívala se na (anime) film Hoshi wo ou kodomo. Český překlad jsem použila do názvu tohoto článku.

Dívala jsem se na něj sama ve škole v hodině Správního práva II, protože málokterý můj kamarád "starší" otaku (včetně mého Drahého) se dívá na filmy a seriály po roce 2000. Tento film je starý asi rok a kousek a navíc se objevila i jistá pochybnost, kterou bylo zjištěno, že není od Studia Ghibli ani od legendárního Miyazakiho.

Opět nehodlám spoilovat, takže čekejte jen hodnocení.

středa 6. března 2013

Jen počkej, zajíci 01

Ano, je tady další vykecávací rubrika. Budu se snažit, aby byla co nejvíce stála a budete ji nacházet pod štítkem Loužička slov. Nebude vycházet pravidelně, protože se jedná o výsledky mých myšlenkových procesů. Aneb co se mi stalo, potkalo, na co jsem myslela a co je moc krátké na článek. :D Takže taková směsice myšlenek, které zveřejním ve chvíli, kdy budou minimálně 2 a více.

1) Nutností pro mě jest, představit Vám pana Zajíce, podle kterého tato rubrika vznikla. Pan Zajíc je nejspíš již několika násobným otcem i dědečkem a trpí jistou nadváhou. Každopádně to není tak strašné, aby se neudržel v rovném vzpřímeném postoji na 2 nohou. A teď k věci. Stalo se to asi minulý týden, kdy zavítal na náš fakultní dvorek. Jeho výstup byl podpořen bouřlivými ovacemi studentů za okny budovy, kteří se po letech cítili jako malé děti. Stáli na chodbě a prstem z okna nadšeně ukazovali "jééé tam je zajíc....koukněte tam je zajíc a stojí na dvou !" Pan Zajíc byl nejspíš trochu šokován ze svého obecenstva, a tak chvíli předstíral "mrtvého brouka" nebo možná zajíce z ledu. Předvedl pár kousků, za které si vysloužil opět ovace a opustil náš fakultní dvůr směr křižovatka. Od té doby o něj nebylo vidu, ale za to bylo hodně slechu ! Setkání s panem Zajícem nám nostalgicky připomnělo dětství a snad díky tomuto odstavci na něj budu/eme vzpomínat i nadále.

2) Konečně jsem tedy zjistila jakou hlubší spojitost mají samurajové a rytíři Jedi. Lucas při vymýšlení Jedi rytířů prý čerpal ze samurajských příběhů, bojového umění a filmů. Postřehla jsem jisté stejnolitosti, ale nýní jsem se konečně dobrala k tomu, proč se Jedi-ové jmenují Jedi-ové.

Aplaus, prosím ! Blik, cvak, rozsvítila se žárovečka v hlavě. Japonské filmy o samurajích se nazývají Jidaigeki, tedy "džidájgeki" a votom to všechno je. Stejná výslovnost jen jinak psané slovo.

Jako důkaz slouží Last SW samurai xD.

Nejhorší srážka v životě...

je srážka s blbcem. Blbce nikdy neusvědčíte z blbství. Z takové srážky, vyjdete vždycky jako největší blbec pod sluncem.

UPOZORŇUJI !!!- dneska to bude vykecávačka

Mám pocit, že na světě je mnohem víc blonďáků a blondýn než kdy dříve. Nejde ani tak o ty platinové, pravé ale i o duševní.
Před rokem jsme s My dear Sith založily na FB skupinu Filmový klub vysokoškoláků s tím, že bychom rády znaly doporučení filmů našich "kolegů". Tedy podmínkou byla jakási vlastní recenze. Po roce úspěšného fungování a nábytek členů jsme zjistily, že se filmy stále opakují a zavedly pravidlo, kdy bychom byly rády, aby lidé do příspěvku uváděli i název filmu, ať je ve skupině dohledatelný.

Přišel první odpor, s tím, že je to buzerace. Recenze si přece lidé mohou přečíst na csfd.cz, tak proč to tam psát? Navíc od lidí, kteří tam s námi celý ten rok byli a ani nepípli. Druhý odpor se týkal toho, že na tom lpíme. Asi je hodně špatné, že chceme slyšet názor lidí....

Tuto bouři vedl tedy jeden člověk, kterého jsme po několika slovech, které se nesluší, vyhodily ze skupiny. Jeho reakce dopadla tak, že si založil obdobnou skupinu se stejnými pravidly.
Vážně mi jeho logiku hlava nebere. A rovněž logiku jeho následovatelů aneb z demokracie do totality....každý to vidí jinak....a vylezly jsme z toho s Dear Sith jako největší blbci pod sluncem.

PS: Mám menší dojem, že založím další skupinu jako Knižní klub, samozřejmě s jiným ...mnohem lepšm pojmenováním. Třeba by aspoň tam lidé pochopili, že subjektivní recenze a doporučení jsou důležité, zajímavé a není to buzerace.

pondělí 4. března 2013

Přišlo na nás jaro ...

SEX ! SEX ! SEX! ....nebojte se xD...takhle jsem jen lákala lidi na srazu otaku, aby mi věnovali pozornost. Určitá skupinka vždycky slyšela už na první výkřik :D. Po chvíli to však začlo býti již beznápadu, a tak padlo mnoho návrhů od JÍDLA po YAOI, ale nakonec to vyhralo PIVO :) Tím aspoň tak moc nezkazíme mládež xD.

Musím Vám říct, že jsem si naprosto skvěle užila sobotu, kdy jsem byla již podruhé pořadatelkou. V určitém směru jsem se dost bála a to zejména u setkání "starších" otaku a mlaďochů s dosti vulgarním slovníkem. K tomuto však nedošlo a my jsme si užili skvělý den plný her (pantomima, otaku riskuj, oslík atd.), (mých) sušenek, čaje a hlavně úsměvů :) Jsem ráda, že jsem poznala další nové lidi, kteří byli rádi, že přišli.....Nic není tak pěkné jako hromada děkovných vzkazů :)))

Následuje několik fotek a video pod perexem :)

A z února byl najednou březen...

Možná to je tím, že únor má jen 28. dnů (někdy 29.), ale příjde mi, jako bych poslední dny a hlavně přelom únor/březen zaspala. Asi to bylo tím, že jsem toho měla tolik, co na "práci", a tak jsem nestihla splnit ani moc mých měsíčních předsevzetí, mezi které patřilo....

1) Konečně ukuchtit Dango
2) Vrhnout se na zkoušení "Čínských" sušenek štěstí (konečně mám normální recept a né ten hnus bílkový nevyzkoušený z netu)
3) Vytvořit domácí Žužu(, kterým bude můj Drahý obdarován 7. března na svůj svátek)
4) Zůstat v LS (protože jak jsem se dnes dozvěděla...mimořádný termín ze ZPV budu mít někdy po začátku semestru, do kterého stejně musím chodit)
5) Koupit konečně permici do fitka
6) Došít sukni a koupit látku na další
7) Koupit několik naprosto potřebných kousků oblečení, abych v létě nechcípla ve vícevrstvém oblečení
8) Dočíst všechny knihy a konečně je vrátit do knihovny
9) Konečně se podívat na Hoshi wo Ou Kodomo (a nezapomenout si z doporučením vzít kapesník)
10) Pokročit ve vyhledávání vhodné knihy pro Kniho-kabelku (pokrok byl však nepatrný)
11) Zase něco pěkného vytvořit barvami na textil
12) Konečně se sejít s japanofilními přáteli


Uff, tak po rekapitulaci musím říct, že to zas tak špatné není.

Bohužel žužu nebude....nemohu sehnat kukuřičný sirup a tak to odložím na jindy. Letní semestr se rozhodne přesně za týden...tedy né přesně....za týden v tuto dobu budu ještě ve větším stresu.
Permice na fitko se odkládá na neurčito. Hlavním důvodem je spoření na mou korunku ....budu princezna s korunkou v puse. Fakt super :( Hodlám si připravit dvě kasičky. 1 na korunku a 1 na Animefest - po zveřejnění Novinek z Lalalandu na Loli-centrále, už teď vím, že moje peněženka a možná i účet (pokud najdu někde blízko bankomat ČSOB) dozajista utrpí.
Na film se podívám až se dodívám na můj oblíbený seriál Odložené případy. I přesto, že už vím, kdy najdou pachalatele (cca 45. minuta), tak mě ty příběhy stále baví.


Většina věcí se tedy přesouvá na březen a k nim bych snad jen dodala:
1) Spoření
2) Uskutečnit několik procházek
3) Vymyslet další originální věc
4) Zajít si na výstavu :)
5) Přispět k svému já :)))
6) Sehnat peněženku !! karty přibývají :D





pátek 1. března 2013

V Norském dřevě S elegancí ježka

Mám za sebou již spoustu hodin trávených s knihami, mám i několik oblíbených knih a mám jen pár knih, které jsem schopná přečist znovu a znovu a znovu....
V poslední době se mi zaryly nejen do mysli 2 knihy. Shodou okolností je spojuje cosi.... japonského, a né vždy to je místo.

Tou první je kniha S elegancí ježka.
V knize se střídají dvě linie, kdy jednu vypráví holčička jménem Paloma, které je 12 let a chce spáchat sebevraždu. Její bohatí rodiče ji nechápou, protože je velmi inteligentní a intelektuální. Vypráví svůj pohled na dění v domě s luxusními byty a jejich rozmarnými obyvateli. Všichni ji berou jako dítě, i když je mnohdy dospělejší než oni. Druhou linii vypráví 45 letá domovnice Renée. Shodou okolností je domovnicí právě domu, kde bydlí Paloma. Renée se snaží schovat před světem ve svém bytě, který je na první pohled dost obyčejný, ale za dveřmi se schovává hromada knih. Renée je tedy ten pomyslný ježek, který ukrývá své vlastní (intelektuální, filozofické, nadané) já za ostny, které představují to, jak má opravdová domovnice vypadat a chovat se. Zvrat přichází po nastěhování se nového nájemníka, japonce Kakura Ozu. Ten jediný chápe Palomu a tito dva spolu příjdou na tajemství Renée.

....Dost o obsahu. Kniha je úchvatná. Líbí se mi jednotlivé vypravěčské linie, zájmy Renéé...a pan Ozu je dokonale charakterizován, zejména ve vztahu k jeho kultuře.
Pokud jste jako já a moc si nevybavujete u čtení příběhu tváře...je na místě se podívat na film, ale na knihu rozhodně nemá.

Druhou knihou je Norské dřevo od japonského spisovatele Haruki Murakamiho.
(nalevo-kniha, jak se mi dostala do rukou, napravo- obal knihy ...nemám ráda obaly xD, pořád se shrnují)

Čínské koláčky štěstí

Říká se jim také "sušenky" štěstí, ale vzhledem k jejich "materiálu" jsem pro výraz koláčky. Konečně jsem po několika stránkách na netu našla recept, který není jen bílkový a navíc okopírovaný a nevyzkoušený.

V Gurmetu (mém oblíbeném časopise o vaření) měli minulý měsíc jeden povedený recept, který jsem si krapet přizpůsobila.

Na 10-12 sušenek:
2 bílky
1/2 vanilkového cukru
1/2 mandlového extraktu
3 žíce rostlinného oleje
8 rovných lží hladké mouky
1 a 1/2 lžičky škrobu
3/4 lžičky soli
8 lžíc cukru krupice
3 lžíce vody

Postup:
1) Ušleháme bílky s extraktem, vanilkovým cukrem a olejem až vznikne bílá pěna.
2) Přidáme smíchanou mouku se škrobem, solí a cukrem a přilijeme vodu. Znovu ušleháme až vznikne husté, ale stále tekuté těsto.
3) Na plech dáme pečíci papír a na něj lžičkou vytvoříme z těsta kolečka asi o průměru 7-10 cm. Pečeme na 150 stupňů - cca 13 minut.

Skládání sušenek je docela těžké. Mně samotné se začly dařit až po 8. sušence (dělala jsem dvojité těsto). Musíte vytahovat z trouby po jedné a rychle skládat. Nezapomeňte na papírky s příslovími. Poskládané sušenky dejte po jedné na dno hrnečků, aby držely tvar než vychladnou. Pečte maximálně po 5 kusech a nechte mezi nimi dostatečné mezery. :)


Ano, krapet se trhají, ale po ztvrdnutí je to jedno.

Jednu jsem si provizorně rozlouskla a náhodně si vytáhla citát.

"Ani veškerá temnota světa, nedokáže uhasit světlo jediné svíčky..."


Medovo-perníkové sušenky

Když jsem byla malá a hlídala mě babička, často jsme spolu chodili na kopec k tetě Gisele. Musím říct, že tato teta není spřízněně mou tetou a já se štítím, tak oslovovat "cizí" lidi jako např. mamky kamarádek atd., ale tetě Gisele jako jediné pořád "teto" říkám.

Teda měla v té době už syny dospělé a celé patro ve velkém rodiném domě prázdné (bydlela sama). Její půda (z části přestavěna na podkroví) byla plná zakoutí a místností, do kterých se nesmělo chodit. Až teď mi to dochází, proč asi.... Mimo tyto tajemné místnosti tam byly i 3 pokoje, ve kterých jsem si často hrála. 1)Starý pokojíček s hračkami
2) Jídelna
3) Stará půdní sušárna prádla se pecí, ve které bylo schované nádobí (plastové a hliníkové), se kterým jsem si hrála.

Asi už tehdy mi bylo předurčeno vařit, i když jsem ještě neměla suroviny. Jedinou surovinou či jídlem, které jsem měla, byly tetiny medovo-perníkové sušenky.

Recept: