sobota 8. března 2014

Cesta na Japonské jaro

V tomto příběhu bude hlavní roli hrát kytice 13 růžových růži, kterou jsem dostala před odjezdem vlaku.
Tento čin byl vážně "logický" vzhledem k tomu, že jsme se domů měli vrátit za dalších 9 hodiny, kdy kytka bude snad už mrtvá.
Jeli jsme RegioJetem a snad poprvé po hooodně dlouhé době jsem byla se vším všudy spokojená. Stihla jsem se najíst i napít ještě 15 minut před Olomoucí, prostě zázrak.
Na hlavním nádraží v Olomouci, jsem zjistila, že máme ještě 40 minut čekání na další vlak směr Olomouc-Smetanovy sady, a tak jsem si šla koupit zkouškové čaje Tea shop, o kterých jsem Vám už říkala, že je chci vyzkoušet.
Poté jsem asi 10 minut hledali, jak jít na nástupiště č. 5, ze kterého nám jel vlak do ....

Nicméně jsme měli úmysl vystoupit v již zmíněných Smetanových sadech. Proč? Protože v jejich blízkosti se nachází obchod Japamania. Našli jsme jej, ale na můj vkus to není nic moc. Oproti toho, kolik toho mají na e-shopu, v samotném kamenném obchodě je velmi málo naplněná jen jeden regál u nejkratší stěny + lednička, mrazák a prosklená skříňka s "kosmetikou" a keramikou.
Koupila jsem si pouze 2 sušenky štěstí a pan Dé si pořídil na zkoušku Natto (k tomu fakt nemám odvahu už jen proto, že to vypadá jako nablité). V tuto chvíli náš hlavní hrdina byl dán do tašky přiložené k nákupu.

Po nákupu v JM jsme měli ještě asi hodinu a půl čas než začne přednáška, na kterou jsme jeli, a tak jsme se rozhodli dojít na místo pěšky.
V sadech bylo tolik ukazatelů na různé sady, že jsem ani nevěděla místy, ve kterých jsem, ale bylo tam krásně.

Na Dolním náměstí jsme si dali malý spočinek a došlo i k další fotodokumentaci.
(Až po dojetí domů jsem se dozvěděla, že kdo proleze tímto sloupem, ODSTÁTNICUJE! Takže musím ještě před květnem navštívit Olomouc :D)

K Náměstí Republiky jsme se rozhodli to vzít "zkratkou", ve které jsme se ztratili :D, ale taky objevili moc pěkné místa.

Stalo se to v blízkosti Teologické fakulty, u které jsem potkala asi mnicha, ve stejné kutně jako z pohádky Lotrando a Zubejda, což pan Dé okomentoval slovy: "Divím se, ale i chápu, žes toho chlápka nevyfotila." (celá já prostě :D:D:D)
Nakonec jsme ale úspěšně dorazili na místo určení. 
Přednáška (o které napíšu v následujících dnech) byla skvělá, trvala něco přes hodinu a půl, a tak jsme nestihli zpáteční RJ. Do Ostravy jsme jeli nezpožděnými ČD. Hlavní hrdina byl stále v tašce. Do postele jsme se dostali asi v 11 večer a doslova padli jako zabití. Hrdina byl celou noc v tašce. Další den, když jsem jela domů, jsem si kytici opět zapomněla v tašce, ale nakonec ONO TO ŽIJEEEEE! I po 24 hodinách na suchu. Bohužel ji nemám u sebe. Aspoň můžu vzpomínat díky fotky, že jsem po dlouhé době dostala kytici, i když jsem si ji moc neužila :(.

PS: Musím říci, že poslední dobou se mi strašně líbí alternativní stánky nejen s kávou. U Nové Karolíny v Ostravě stojí COKAFE a v Olomouci na Náměstí Republiky jsem objevila Palačinkolo. Ani v jednom jsem si zatím nic nekoupila, ale brzy to hodlám napravit. A jak se Vám takovéto alternativy líbí? Znáte nějakou další?

6 komentářů:

  1. To musel byt krásný výlet. Moc se mi líbí, jak jsi to zdokumentovala a napsala.
    Tyjo bud ráda za kytici, já už dlouho žádnou květinu nedostala :/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. :)
      Já jsem taky před tím dlouho kytku (natož kupovanou) nedostala....něco přes 9 měsíců. To příjde :)

      Vymazat
  2. Sakra, taky tam budu muset, abych dala státnice :D A děláš mi chutě na Lotranda a Zubejdu, ten film i ty písničky miluju. A zároveň jsi mi zodpověděla otázku, jestli mniši pořád chodí v kutnách. V Brně je totiž spousta jeptišek, ale mnicha jsem ještě neviděla :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ten film / tu pohádku mám taky strašně ráda :)) Jsem si to zpívala, když jsem byla v Lednici...celou dobu :D. Mnicha jsem taky nikdy neviděla, proto jsem uvažovala, jestli si ho vyfotím :D. Jenom samé jeptišky nebo jáhny.

      Vymazat
  3. Moc krásně jsi to sepsala! : )
    Že jsi dostala růže, je velmi milé!! :33

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :))
      Ano, to je milé, byla jsem opravdu nadšená a následně opravdu smutná, že jsem je zapomněla :)

      Vymazat